|
|
2. Samuelova 18. kapitola
1 Sečtl pak David lid, kterýž měl s sebou, a ustanovil nad nimi hejtmany a setníky.
2 I uvedl David třetinu lidu v správu Joábovu, a třetinu v správu Abizai syna Sarvie, bratra Joábova, a třetinu v správu Ittai Gittejského. A řekl král lidu:I jáť také potáhnu s vámi.
3 Ale lid řekl:Nikoli nepotáhneš; nebo jestliže bychom i utíkali, nebudouť na to velmi dbáti, aniž, by nás i polovici zbili, budou toho velmi vážiti. Ty sám zajisté jsi jako z nás deset tisíců, protož lépe bude, abys nám byl v městě ku pomoci.
4 I řekl jim král:Což se vám za dobré vidí, učiním. Tedy stál král u brány, a všecken lid vycházel po stu a po tisíci.
5 Přikázal pak král Joábovi a Abizai a Ittai, řka:Zacházejtež mi pěkně s synem Absolonem. A všecken lid slyšel, když přikazoval král všechněm hejtmanům o Absolonovi.
6 A tak vytáhl lid do pole proti lidu Izraelskému, a byla bitva v lese Efraim.
7 I poražen jest tu lid Izraelský od služebníků Davidových, a stala se tu porážka veliká v ten den až do dvadceti tisíců.
8 Nebo když ta bitva rozšířila se po vší krajině, více pohubil lidu les, nežli jich požral meč toho dne.
9 Potkal se pak Absolon s služebníky Davidovými. Kterýžto Absolon jel na mezku, (i podšel mezek pod hustý dub veliký), a uvázl za hlavu v stromu tom, tak že visel mezi nebem a zemí. Ale mezek, kterýž pod ním byl, odběhl pryč.
10 To uzřev jeden, oznámil Joábovi, řka:Hle, viděl jsem Absolona, an visí na dubě.
11 I řekl Joáb muži, kterýž mu to oznámil:Aj, viděls. Pročež jsi ho tam nesrazil na zem? A já bylť bych povinen dáti deset lotů stříbra a pás rytířský jeden.
12 Odpověděl muž ten Joábovi:A já, bych i odečtených měl na ruce své tisíc lotů stříbra, nevztáhl bych ruky své na syna králova; nebo jsme slyšeli, kterak přikazoval král tobě a Abizai a Ittai, řka:Šetřte všickni syna mého Absolona;
13 Leč bych se dopustiti chtěl sám proti duši své nepravosti. Ale nebýváť nic tajno před králem, a ty bys sám proti mně stál.
14 I řekl Joáb:Nebuduť se tu meškati s tebou. Protož vzav tři kopí do ruky své, vrazil je do Absolona, an ještě živ byl na dubě.
15 A obskočivše Absolona deset služebníků, oděnců Joábových, bili jej a zabili.
16 V tom zatroubil Joáb v troubu. I vrátil se lid od honění Izraele; nebo zdržel Joáb lid.
17 A vzavše Absolona, uvrhli jej v tom lese do jámy veliké, a nametali na něj hromadu kamení velmi velikou. Ale všecken Izrael zutíkali jeden každý do stanů svých.
18 ( Absolon pak vzal byl a vyzdvihl sobě za života svého sloup v údolí královském; nebo byl řekl:Nemám syna, aby zůstala pamět jména mého. Protož nazval ten sloup jménem svým, kterýž slove místo Absolonovo až do dnešního dne.)
19 Tedy Achimaas syn Sádochův řekl:Medle, nechť běžím, abych zvěstoval králi, že ho vysvobodil Hospodin z ruky nepřátel jeho.
20 I řekl jemu Joáb:Nebyl bys dnes dobrým poslem, ale oznámíš to jiného dne; dnes však neoznamuj, proto že syn králův umřel.
21 Potom řekl Joáb k Chuzi:Jdiž, zvěstuj králi, co jsi viděl. A pokloniv se Chuzi Joábovi, běžel.
22 Mluvil pak ještě Achimaas syn Sádochův, a řekl Joábovi:Buď, jak buď, medle, nechť já také běžím za Chuzi. Odpověděl Joáb:Proč bys ty běžel, synu můj, když nemáš, co bys dobrého zvěstoval?
23 I řekl:Buď, jak buď, poběhnu. Odpověděl mu:Běž. A tak běžel Achimaas cestou přímější a předběhl Chuzi.
24 David pak seděl mezi dvěma branami. I vyšel strážný na vrch brány na zed, kterýž pozdvih očí svých, uzřel, a hle, muž běžel sám.
25 Tedy volaje strážný, oznámil králi. I řekl král:Jest-liť sám, dobré poselství nese. A když ten šel předce a přibližoval se,
26 Uzřel ještě strážný muže druhého běžícího. I zavolal strážný na branného a řekl:Hle, opět muž běží sám.Tedy řekl král:I tenť v poselství běží.
27 Řekl ještě strážný:Vidím běh prvního, jako běh Achimaasa syna Sádochova. I řekl král:Dobrýtě to muž, protož s dobrým poselstvím jde.
28 Tedy volaje Achimaas, řekl králi:Pokoj tobě. A pokloniv se králi tváří svou k zemi, řekl:Požehnaný Hospodin Bůh tvůj, kterýž podmanil muže ty, kteříž pozdvihli rukou svých proti pánu mému králi.
29 I řekl král:Dobře-li se má syn můj Absolon? Odpověděl Achimaas:Viděl jsem hluk veliký, když posílal služebníka králova Joáb, a mne služebníka tvého, ale nevím nic, co bylo.
30 Jemuž řekl král:Odstup a stůj tamto. I odstoupil a stál.
31 A v tom Chuzi přišed, řekl:Zvěstuje se pánu mému králi, že vysvobodil tě dnes Hospodin z ruky všech povstávajících proti tobě.
32 Ale král řekl k Chuzi:Jest-liž živ syn můj Absolon? Odpověděl Chuzi:Nechť jsou tak, jako syn králův, nepřátelé pána mého krále, i všickni, kteříž povstávají proti tobě ke zlému.
33 I zarmoutil se král, a vstoupiv do horního pokoje na bráně, plakal a jda, mluvil takto:Synu můj Absolone, synu můj, synu můj Absolone! Ó kdybych byl umřel za tebe, Absolone synu můj, synu můj!
|
|