|
|
Zachariáš 4. kapitola
1 Potom navrátil se anděl, kterýž mluvil se mnou, a zbudil mne jako muže, kterýž zbuzen bývá ze sna svého.
2 I řekl mi:Co vidíš? Jemuž jsem řekl:Vidím, že aj, svícen zlatý všecken, a olejný dčbán na vrchu jeho, a sedm lamp jeho na něm, a sedm nálevek k těm sedmi lampám, kteréž jsou na vrchu jeho.
3 A dvě olivy při něm, jedna po pravé straně dčbánu olejného, a druhá po levé straně jeho.
4 Tehdy odpověděl jsem a řekl jsem andělu tomu, kterýž mluvil ke mně, řka:Co ty věci jsou, pane můj?
5 A odpovídaje anděl, kterýž mluvil se mnou, řekl mi:Což nevíš, co ty věci jsou? I řekl jsem:Nevím, pane můj.
6 Tedy odpovídaje, mluvil ke mně, řka:Toto jest slovo Hospodinovo k Zorobábelovi, řkoucí:Ne silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů.
7 Co jsi ty, ó horo veliká, před Zorobábelem? Rovina. Nebo doloží nejvyšší kámen s hlučným prokřikováním:Milost, milost jemu.
8 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
9 Ruce Zorobábelovy založily dům tento, a ruce jeho dokonají. I zvíš, že Hospodin zástupů poslal mne k vám.
10 Nebo kdož by pohrdal dnem malých začátků, poněvadž se veselí, hledíce na ten kámen, totiž na závaží v ruce Zorobábelově, těch sedm očí Hospodinových, procházejících všecku zemi?
11 Tedy odpovídaje jemu, řekl jsem? Co ty dvě olivy po pravé straně toho svícnu, i po levé straně jeho?
12 Opět odpovídaje jemu, řekl jsem:Co ty dvě olivky, kteréž jsou mezi dvěma trubicemi zlatými, kteréž vylévají z sebe zlato?
13 I mluvil ke mně, řka:Víš-liž, co ty věci jsou? I řekl jsem:Nevím, pane můj.
14 Tedy řekl:To jsou ty dvě olivy, kteréž jsou u Panovníka vší země.
|
|