|
|
Matouš 20. kapitola
1 Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři, kterýž vyšel na úsvitě, aby najal dělníky na vinici svou.
2 Smluviv pak s dělníky z peníze denního, odeslal je na vinici svou.
3 A vyšed okolo hodiny třetí, uzřel jiné, ani stojí na trhu zahálejíce.
4 I řekl jim:Jdětež i vy na vinici mou, a co bude spravedlivého, dám vám.
5 A oni šli. Opět vyšed při šesté a deváté hodině, učinil též.
6 Při jedenácté pak hodině vyšed, nalezl jiné, ani stojí zahálejíce. I řekl jim:Pročež tu stojíte, celý den zahálejíce?
7 Řkou jemu:Nebo nižádný nás nenajal. Dí jim:Jdětež i vy na vinici mou, a což by bylo spravedlivého, vezmete.
8 Večer pak řekl pán vinice šafáři svému:Zavolej dělníků a zaplať jim, počna od posledních až do prvních.
9 A přišedše ti, kteříž byli při jedenácté hodině najati, vzali jeden každý po penízi.
10 Přišedše pak první, domnívali se, že by více měli vzíti; ale vzali i oni jeden každý po penízi.
11 A vzavše, reptali proti hospodáři, řkouce:
12 Tito poslední jednu hodinu toliko dělali, a rovné jsi je nám učinil, kteříž jsme nesli břímě dne i horko.
13 On pak odpovídaje jednomu z nich, řekl:Příteli, nečiním tobě křivdy; však jsi z peníze denního smluvil se mnou.
14 Vezmiž, což tvého jest, a jdi předce. Já pak chci tomuto poslednímu dáti jako i tobě.
15 Zdaliž mi nesluší v mém učiniti, což chci? Čili oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý jsem?
16 Takť budou poslední první, a první poslední; nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
17 A vstupuje Ježíš do Jeruzaléma, pojal dvanácte učedlníků svých soukromí na cestě, i řekl jim:
18 Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům, a odsoudí ho na smrt.
19 A vydadíť jej pohanům ku posmívání a k bičování a ukřižování; a třetího dne z mrtvých vstane.
20 Tedy přistoupila k němu matka synů Zebedeových s syny svými, klanějící se a prosecí něco od něho.
21 Kterýžto řekl jí:Co chceš? Řekla jemu:Rci, ať tito dva synové moji sednou, jeden na pravici tvé a druhý na levici, v království tvém.
22 Odpovídaje pak Ježíš, řekl:Nevíte, zač prosíte. Můžete-li píti kalich, kterýž já píti budu, a křtem, jímž já se křtím, křtěni býti? Řekli jemu:Můžeme.
23 Dí jim:Kalich zajisté můj píti budete, a křtem, jímž já se křtím, pokřtěni budete, ale seděti na pravici mé a na levici mé, neníť mé dáti vám, ale dáno bude těm, kterýmž připraveno jest od Otce mého.
24 A uslyšavše to deset učedlníků Páně, rozhněvali se na ty dva bratry.
25 Ale Ježíš svolav je, řekl:Víte, že knížata národů panují nad svými, a kteříž velicí jsou, moci užívají nad nimi.
26 Ne tak bude mezi vámi; ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti velikým, budiž služebník váš.
27 A kdož by koli mezi vámi chtěl býti první, budiž váš služebník;
28 Jako i Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby on sloužil a aby dal život svůj na vykoupení za mnohé.
29 A když vycházeli z Jericho, šel za ním zástup veliký.
30 A aj, dva slepí sedící u cesty, uslyševše, že by Ježíš tudy šel, zvolali, řkouce:Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.
31 Zástup pak přimlouval jim, aby mlčeli. Oni pak více volali, řkouce:Smiluj se nad námi, Pane, synu Davidův.
32 I zastaviv se Ježíš, zavolal jich, a řekl:Co chcete, abych vám učinil?
33 Řkou jemu:Pane, ať se otevrou oči naše.
34 I slitovav se nad nimi Ježíš, dotekl se očí jejich, a ihned prohlédly oči jejich. A oni šli za ním.
|
|