|
|
Matouš 17. kapitola
1 A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana bratra jeho, i uvedl je na horu vysokou soukromí,
2 A proměnil se před nimi. I zastkvěla se tvář jeho jako slunce, a roucho jeho učiněno bílé jako světlo.
3 A aj, ukázali se jim Mojžíš a Eliáš, rozmlouvající s ním.
4 A odpověděv Petr, řekl Ježíšovi:Pane, dobré jest nám tuto býti. Chceš-li, udělejme tuto tři stánky, tobě jeden a Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.
5 Když pak on ještě mluvil, aj, oblak světlý zastínil je. A aj, zavzněl hlas z oblaku řkoucí:Toto jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo, toho poslouchejte.
6 To uslyšavše učedlníci, padli na tváři své a báli se velmi.
7 A přistoupiv Ježíš, dotekl se jich, řka jim:Vstaňte, nebojte se.
8 A pozdvihše očí svých, žádného neviděli, než samého Ježíše.
9 Když pak sstupovali s hory, přikázal jim Ježíš, řka:Žádnému nepravte tohoto vidění, dokudž by Syn člověka nevstal z mrtvých.
10 I otázali se ho učedlníci jeho, řkouce:Což to pak zákoníci praví, že má Eliáš prve přijíti?
11 A Ježíš odpovídaje, řekl jim:Eliáš zajisté přijde prve a napraví všecky věci.
12 Ale pravím vám, že Eliáš již přišel, avšak nepoznali ho, ale učinili mu, což chtěli. Takť i Syn člověka trpěti bude od nich.
13 Tedy srozuměli učedlníci, že jim to praví o Janovi Křtiteli.
14 A když přišli k zástupu, přistoupil k němu člověk jeden, a poklekl před ním na kolena,
15 A řekl:Pane, smiluj se nad synem mým, nebo náměsičník jest, a bídně se trápí. Často zajisté padá do ohně a častokrát do vody.
16 I přivedl jsem ho učedlníkům tvým, ale nemohli ho uzdraviti.
17 Odpovídaje pak Ježíš, řekl:Ó národe nevěrný a převrácený, dokud budu s vámi? Dokudž vás trpěti budu? Přiveďte jej sem ke mně.
18 I pohrozil jemu Ježíš. I vyšlo od něho ďábelství a uzdraven jest mládenec v tu hodinu.
19 Tedy přistoupivše učedlníci k Ježíšovi soukromí, řekli jemu:Proč jsme my ho nemohli vyvrci?
20 Řekl jim Ježíš:Pro nevěru vaši. Amen zajisté pravím vám:Budete-li míti víru, jako jest zrno horčičné, díte hoře této:Jdi odsud tam, a půjde, a nebudeť vám nic nemožného.
21 Toto pak pokolení nevychází, jediné skrze modlitbu a půst.
22 A když byli v Galileji, řekl jim Ježíš:Syn člověka bude zrazen v ruce lidí bezbožných.
23 A zabijíť jej, a třetího dne z mrtvých vstane. I zarmoutili se náramně.
24 A když přišli do Kafarnaum, přistoupili, kteříž plat vybírali, ku Petrovi a řekli:Což mistr váš nedává platu?
25 A on řekl:Dává. A když všel do domu, předšel jej Ježíš řečí, řka:Co se tobě zdá, Šimone? Králové zemští od kterých berou daň anebo plat, od synů-li svých, čili od cizích?
26 Odpověděl jemu Petr:Od cizích. I dí mu Ježíš:Tedy synové jsou svobodní?
27 Ale abychom jich nepohoršili, jda k moři, vrz udici, a tu rybu, kteráž nejprve uvázne, vezmi, a otevra ústa její, nalezneš groš. Ten vezma, dej jim za mne i za sebe.
|
|