|
|
Lukáš 5. kapitola
1 Stalo se pak, když se zástup na něj valil, aby slyšeli slovo Boží, že on stál podle jezera Genezaretského.
2 I uzřel dvě lodí, any stojí u jezera, rybáři pak sstoupivše z nich, vypírali síti.
3 I vstoupiv na jednu z těch lodí, kteráž byla Šimonova, prosil ho, aby od země odvezl maličko. A posadiv se, učil z lodí zástupy.
4 A když přestal mluviti, dí k Šimonovi:Vez na hlubinu, a rozestřete síti své k lovení ryb.
5 I odpověděv Šimon, řekl jemu:Mistře, přes celou noc pracovavše, nic jsme nepopadli, ale k slovu tvému rozestru sít.
6 A když to učinili, zahrnuli množství veliké ryb, takže se trhala sít jejich.
7 I ponukli tovaryšů, kteříž byli na druhé lodí, aby přišli a pomohli jim. I přišli a naplnili obě lodí, takže se téměř pohřižovaly.
8 To uzřev Šimon Petr, padl k nohám Ježíšovým, řka:Odejdi ode mne, Pane, neboť jsem člověk hříšný.
9 Hrůza zajisté byla jej obklíčila, i všecky, kteříž s ním byli, nad tím lovením ryb, kteréž byli popadli,
10 A též Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteříž byli tovaryši Šimonovi. I dí Šimonovi Ježíš:Nebojž se. Již od tohoto času lidi živé budeš loviti.
11 A přivezše k břehu lodí, a všecko opustivše, šli za ním.
12 I stalo se, když byl v jednom městě, a aj, byl tam muž plný malomocenství. A uzřev Ježíše, padl na tvář, a prosil ho, řka:Pane, kdybys chtěl, můžeš mne očistiti.
13 I vztáh Ježíš ruku, dotekl se ho, řka:Chci, buď čist. A hned odešlo od něho malomocenství.
14 I přikázal jemu, aby žádnému nepravil, ale řekl mu:Odejda, ukaž se knězi, a obětuj za očištění své, jakož přikázal Mojžíš, na svědectví jim.
15 Tedy rozhlašovala se více řeč o něm, a scházeli se zástupové mnozí, aby jej slyšeli, a uzdravováni byli od něho v svých nemocech.
16 On pak odcházel na pouště, a modlil se.
17 I stalo se v jeden den, že on seděl uče, a seděli také tu i farizeové a Zákona učitelé, kteříž se byli sešli z každého městečka Galilejského a Judského i z Jeruzaléma, a moc Páně přítomná byla k uzdravování jich.
18 A aj, muži nesli na loži člověka, kterýž byl šlakem poražený, i hledali vnésti ho a položiti před něj.
19 A nenalezše, kterou by jej stranou vnesli pro zástup, vstoupili na dům, a skrze podlahu spustili jej s ložem uprostřed před Ježíše.
20 Kterýžto viděv víru jejich, řekl mu:Člověče, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji.
21 Tedy počali přemyšlovati zákoníci a farizeové, řkouce:Kdo jest tento, jenž mluví rouhání? Kdo může odpustiti hříchy, jediné sám Bůh?
22 Poznav pak Ježíš myšlení jejich, odpovídaje, řekl k nim:Co tak utrhavě přemyšlujete v srdcích vašich?
23 Co jest snáze říci:Odpouštějí se tobě hříchové tvoji, čili říci:Vstaň a choď?
24 Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, (řekl dnou zlámanému:) Toběť pravím:Vstaň, a vezma lože své, jdi do domu svého.
25 A on hned vstav před nimi, vzal lože, na němž ležel, i odšel do domu svého, velebě Boha.
26 I užasli se všickni, i velebili Boha, a naplněni jsou bázní, řkouce:Že jsme viděli dnes divné věci.
27 A potom vyšel Ježíš a uzřel celného, jménem Léví, sedícího na cle. I řekl jemu:Pojď za mnou.
28 A on opustiv všecko, vstav, šel za ním.
29 I učinil jemu hody veliké Léví v domu svém, a byl tu zástup veliký publikánů i jiných, kteříž s ním stolili.
30 Tedy reptali zákoníci a farizeové, řkouce učedlníkům jeho:Proč s publikány a hříšníky jíte a pijete?
31 I odpověděv Ježíš, řekl k nim:Nepotřebujíť zdraví lékaře, ale nemocní.
32 Nepřišelť jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.
33 A oni řekli jemu:Proč učedlníci Janovi postí se často a modlí se, též podobně i farizejští, tvoji pak jedí a pijí?
34 On pak řekl k nim:Zdali můžete synům ženicha, dokudž s nimi jest ženich, kázati se postiti?
35 Ale přijdouť dnové, a když odjat bude od nich ženich, tehdážť se budou postiti v těch dnech.
36 Pravil pak i podobenství k nim:Že žádný záplaty roucha nového nepřišívá k rouchu vetchému; sic jinak i nové roztrhuje, a vetchému nepřísluší záplata z nového.
37 A žádný nevlévá vína nového do nádob starých; sic jinak víno nové rozpučí nádoby, a samo vyteče, a nádoby se pokazí.
38 Ale víno nové v nádoby nové má lito býti, a obé bude zachováno.
39 A aniž kdo, když pije staré, hned chce nového, ale díť:Staré lepší jest.
|
|