|
|
Izaiáš 6. kapitola
1 Léta, kteréhož umřel král Uziáš, viděl jsem Pána sedícího na trůnu vysokém a vyzdviženém, a podolek jeho naplňoval chrám.
2 Serafínové stáli nad ním. Šest křídel měl každý z nich:dvěma zakrýval tvář svou, a dvěma přikrýval nohy své, a dvěma létal.
3 A volal jeden k druhému, říkaje:Svatý, svatý, svatý Hospodin zástupů, plná jest všecka země slávy jeho.
4 A pohnuly se podvoje veřejí od hlasu volajícího, a dům plný byl dymu.
5 I řekl jsem:Běda mně, jižť zahynu, proto že jsem člověk poškvrněné rty maje, k tomu u prostřed lidu rty poškvrněné majícího bydlím, a že krále Hospodina zástupů viděly oči mé.
6 I přiletěl ke mně jeden z serafínů, maje v ruce své uhel řeřavý, kleštěmi vzatý z oltáře,
7 A dotekl se úst mých, a řekl:Aj hle,dotekl se uhel tento úst tvých; nebo odešla nepravost tvá, a hřích tvůj shlazen jest.
8 Potom slyšel jsem hlas Pána řkoucího:Koho pošli? A kdo nám půjde? I řekl jsem:Aj já, pošli mne.
9 On pak řekl:Jdi, a rci lidu tomu:Slyšte slyšíce, a nerozumějte, a hleďte hledíce, a nepoznávejte.
10 Zatvrď srdce lidu toho, a uši jeho zacpej, a oči jeho zavři, aby neviděl očima svýma, a ušima svýma neslyšel, a srdcem svým nerozuměl, a neobrátil se, a nebyl uzdraven.
11 A když jsem řekl:Až dokud, Pane? i odpověděl:Dokudž nezpustnou města, tak aby nebylo žádného obyvatele, a domové, aby nebylo v nich žádného člověka, a země docela nezpustne,
12 A nevzdálí Hospodin všelikého člověka, a nebude dokonalého zpuštění u prostřed země;
13 Dokudž ještě v ní nebude desateré zhouby, a teprv zkažena bude. Ale jakož ono jilmoví, a jako doubí onoho náspu podporou jest, tak símě svaté jest podpora její.
|
|