|
|
2. Královská 4. kapitola
1 Tedy žena jedna z manželek synů prorockých volala k Elizeovi, řkuci:Služebník tvůj, muž můj, umřel, ty pak víš, že služebník tvůj bál se Hospodina. A teď věřitel přišel, aby vzal dva syny mé sobě za služebníky.
2 Řekl jí Elizeus:Což chceš, ať učiním? Oznam mi, co máš v domě? Ona řekla:Nemáť služebnice tvá nic v domě, jediné báni oleje.
3 I řekl:Jdi, vyžádej sobě nádob vně ode všech sousedů svých, nádob prázdných tím více.
4 A vejda, zavři za sebou dvéře i za syny svými, a nalévej do všech těch nádob, a kteráž bude plná, rozkážeš ji odstaviti.
5 A tak odešla od něho a zavřela dvéře za sebou a za syny svými. Oni podávali jí, a ona nalévala.
6 I stalo se, že když naplnila ty nádoby, řekla synu svému:Podej mi ještě nádoby. Kterýž odpověděl:Již není více nádob. I přestal olej.
7 Tedy ona přišedši, oznámila to muži Božímu. On pak řekl:Jdi, prodej ten olej, a spokoj věřitele svého, ty pak s syny svými budeš se živiti z ostatku.
8 Potom stalo se některého času, že šel Elizeus skrze Sunem, kdež byla jedna žena vzácná, kteráž ho pozdržela, aby jedl u ní. A od toho času chodívaje tudy, stavoval se tam, a jídal chléb.
9 Nebo řekla byla muži svému:Aj, nyní vím, že ten muž Boží svatý jest, kterýž často tudyto chodívá.
10 Medle, udělejme pokojík malý, a postavme tam jemu ložce, stůl, stolici a svícen, aby, když by koli k nám přišel, obrátil se tam.
11 Některého tedy času přišel tam, a všed do toho pokojíku, odpočinul tu.
12 I řekl Gézi služebníku svému:Zavolej té Sunamitské. Kterýž zavolal jí. I postavila se před ním.
13 Přitom řekl jemu:Rci jí nyní:Hle, pečuješ a staráš se o nás všelijak. Co chceš, ať učiním? Máš-li jakou potřebu před králem aneb před hejtmanem vojska? Kteráž řekla:U prostřed lidu svého bydlím.
14 Řekl on:Což tedy mám pro ni učiniti? Odpověděl Gézi:Hle, syna nemá, a muž její starý jest.
15 Protož řekl:Zavolej jí. Takž jí zavolal, a ona stála u dveří.
16 I řekl:V času jistém vedlé času života chovati budeš syna. Řekla ona:Nechtěj, pane můj, muži Boží, nechtěj se posmívati služebnici své.
17 Zatím počala žena a porodila syna v času jistém vedlé času života, kterýž předpověděl jí Elizeus.
18 I rostlo dítě. Stalo se pak některého času, že vyšedši k otci svému k žencům,
19 Řeklo otci svému:Hlava má, hlava má! I řekl služebníku:Dones jej k matce jeho.
20 Kterýž když ho vzal a přinesl k matce jeho, seděl na klíně jejím až do poledne a umřel.
21 Tedy ona vstoupivši, položila jej na ložce muže Božího, a zavřevši ho, vyšla.
22 Potom zavolala muže svého a řekla:Medle, pošli mi jednoho z služebníků a jednu oslici, ať doběhnu až k muži Božímu, a zase se navrátím.
23 Kterýž řekl:Proč chceš jíti k němu? Dnes není novměsíce, ani sobota. Odpověděla ona:Měj o to pokoj.
24 Osedlavši tedy oslici, řekla služebníku svému:Pobádej a běž, a nemeškej se pro mne v jízdě, leč bych rozkázala tobě.
25 A tak jela, až přijela k muži Božímu na horu Karmel. A když ji uzřel muž Boží zdaleka, řekl Gézi služebníku svému:Hle, Sunamitská tamto.
26 Protož nyní běž jí v cestu a rci jí:Dobře-li se máš? Dobře-li se má muž tvůj? Dobře-li se má syn? Ona řekla:Dobře.
27 V tom přišla k muži Božímu na horu, a chopila se noh jeho. I přistoupil Gézi, aby ji odehnal. Ale muž Boží řekl:Nechej jí; nebo v hořkosti jest duše její, a Hospodin zatajil to přede mnou, aniž mi oznámil.
28 Ona pak řekla:Zdaliž jsem žádala syna od pána mého? Zdaliž jsem neřekla, abys mne nešálil?
29 Tedy řekl k Gézi:Přepaš bedra svá, a vezmi hůl mou v ruku svou a jdi. Jestliže potkáš koho, nepozdravuj ho, a jestliže tě kdo pozdraví, neodpovídej jemu, a přijda, polož hůl mou na tvář dítěte.
30 I řekla matka dítěte:Živť jest Hospodin a živať jest duše tvá, žeť se tebe nespustím. Protož vstav, bral se za ní.
31 Gézi pak byl předšel je, a položil hůl na tvář dítěte, ale nebylo hlasu, ani čitelnosti. Pročež vracuje se jemu vstříc, pověděl mu, řka:Neprobudilo se dítě.
32 Všel tedy Elizeus do domu, a aj, dítě mrtvé leželo na ložci jeho.
33 A když všel tam, zavřel dvéře před oběma, a modlil se Hospodinu.
34 Zatím vstoupiv na lože, zpolehl na dítě, vloživ ústa svá na ústa jeho, a oči své na oči jeho, a ruce své na ruce jeho, a rozprostřel se nad ním. I zahřelo se tělo dítěte.
35 A odvrátiv se, procházel se po domě jednak sem jednak tam; potom vstoupiv, rozprostřel se opět nad ním. I kýchalo dítě až do sedmikrát, a otevřelo to dítě oči své.
36 Tedy zavolav Gézi, řekl:Zavolej Sunamitské. I zavolal jí. A když přišla k němu, řekl jí:Vezmiž syna svého.
37 Kteráž jakž vešla, padla k nohám jeho a poklonila se k zemi. I vzala syna svého a vyšla.
38 Potom Elizeus navrátil se do Galgala. Byl pak hlad v té zemi, a synové proročtí seděli před ním. I řekl mládenci svému:Přistav hrnec veliký, a navař kaše synům prorockým.
39 Protož vyšel jeden na pole, aby nasbíral zelin, a nalezl rév polní, a nasbíral z něho tykví polních plnou sukni svou, a přišed, skrájel to do hrnce, aby navařil kaše; nebo neznali toho.
40 I vylili mužům těm, aby jedli. Stalo se pak, když jedli tu kaši, že zkřikli a řekli:Smrt v hrnci, muži Boží! A nemohli jísti.
41 Kterýžto řekl:Vezměte mouky. Kteréž nasypav do hrnce, rozkázal vyliti lidu. I jedli, aniž co zlého bylo v hrnci.
42 V tom muž přišel z Balsalisa, kterýž přinesl muži Božímu chleby z prvotin, totiž dvadceti chlebů ječných, a klasů nových nevymnutých. I řekl:Dej lidu, ať jedí.
43 Odpověděl služebník jeho:Což to mám předložiti sto mužům? Opět řekl:Dej lidu, ať pojedí. Nebo tak praví Hospodin:Jísti budou, a ještě zůstane.
44 A tak předložil jim, i jedli, a zůstalo ještě vedlé řeči Hospodinovy.
|
|