|
|
Lukáš 10. kapitola
1 Potom pak vyvolil Pán i jiných sedmdesát, a poslal je po dvou před tváří svou do každého města i místa, kamž měl sám přijíti.
2 A pravil jim:Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo. Protož proste Pána žni, ať vypudí dělníky na žeň svou.
3 Jdětež. Aj, já posílám vás jako berany mezi vlky.
4 Nenostež s sebou pytlíka, ani mošny, ani obuvi, a žádného na cestě nepozdravujte.
5 A do kteréhožkoli domu vejdete, nejprve rcete:Pokoj tomuto domu.
6 A bude-liť tu který syn pokoje, odpočineť na něm pokoj váš; pakli nic, k vámť se navrátí.
7 A v témž domu ostaňte, jedouce a pijíce, což u nich jest. Nebo hoden jest dělník mzdy své. Nechoďtež z domu do domu.
8 Ale do kteréhožkoli města vešli byste a přijali by vás, jezte, což před vás předloží.
9 A uzdravujte nemocné, kteříž by v něm byli, a rcete jim:Přiblížiloť se k vám království Boží.
10 A do kteréhožkoli města vešli byste, a nepřijali by vás, vyjdouce na ulice jeho, rcetež:
11 Také i ten prach, kterýž se přichytil nás z města vašeho, vyrážíme na vás. Ale však to vězte, žeť se jest přiblížilo k vám království Boží.
12 Pravím zajisté vám, že Sodomským v onen den lehčeji bude nežli tomu městu.
13 Běda tobě Korozaim, běda tobě Betsaido. Nebo kdyby v Týru a v Sidonu činěni byli divové ti, kteříž v vás činěni jsou, dávno by v žíni a v popele sedíce, pokání činili.
14 A protož Týru a Sidonu lehčeji bude na soudu nežli vám.
15 A ty Kafarnaum, které jsi až do nebe zvýšeno, až do pekla sníženo budeš.
16 Kdož vás slyší, mne slyší; a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; kdož pak mnou pohrdá, pohrdáť tím, kdož mne poslal.
17 Potom navrátilo se s radostí těch sedmdesáte, řkouce:Pane, také i ďáblové se nám poddávají ve jménu tvém.
18 I řekl jim:Viděl jsem satana jako blesk padajícího s nebe.
19 Aj, dávámť vám moc šlapati na hady a na štíry i na všelikou moc nepřítele, a nic vám neuškodí.
20 Avšak z toho se neradujte, žeť se vám poddávají duchové, ale raději se radujte, že jména vaše napsána jsou v nebesích.
21 V tu hodinu rozveselil se v duchu Ježíš, a řekl:Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a opatrnými, a zjevils je maličkým. Ovšem, Otče, neb tak se líbilo před tebou.
22 Všecky věci dány jsou mi od Otce mého, a žádný neví, kdo by byl Syn, jediné Otec, a kdo by byl Otec, jediné Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti.
23 A obrátiv se k učedlníkům obzvláštně, řekl:Blahoslavené oči, kteréž vidí, co vy vidíte.
24 Nebo pravím vám, že mnozí proroci i králové chtěli viděti, což vy vidíte, a neviděli, a slyšeti, což vy slyšíte, a neslyšeli.
25 A aj, jeden zákoník vstal, pokoušeje ho, a řka:Mistře, co čině, život věčný dědičně obdržím?
26 A on řekl k němu:V Zákoně co jest psáno? Kterak čteš?
27 A on odpověděv, řekl:Milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své, i ze vší mysli své, a bližního svého jako sebe samého.
28 I řekl mu Ježíš:Právě jsi odpověděl. To čiň, a živ budeš.
29 On pak chtěje se sám ospravedlniti, dí Ježíšovi:A kdo jest můj bližní?
30 I odpověděv Ježíš, řekl:Člověk jeden šel z Jeruzaléma do Jericho, i upadl mezi lotry. Kteříž obloupivše jej a zranivše, odešli, odpolu živého nechavše.
31 I přihodilo se, že kněz jeden šel touž cestou, a uzřev jej, pominul.
32 Též i Levíta až k tomu místu přišed, a uzřev jej, pominul.
33 Samaritán pak jeden, cestou se bera, přišel až k němu, a uzřev jej, milosrdenstvím hnut jest.
34 A přistoupě, uvázal rány jeho, naliv oleje a vína, a vloživ jej na hovado své, vedl do hospody, a péči o něj měl.
35 Druhého pak dne odjíti maje, vyňav dva peníze, dal hospodáři, a řekl:Měj o něj péči, a cožkoli nad to vynaložíš, já když se vrátím, zaplatím tobě.
36 Kdo tedy z těch tří zdá se tobě bližním býti tomu, kterýž upadl mezi lotry?
37 A on řekl:Ten, kterýž učinil milosrdenství nad ním. I řekl jemu Ježíš:Jdi, i ty učiň též.
38 I stalo se, když šli, že on všel do jednoho městečka. Žena pak jedna, jménem Marta, přijala jej do domu svého.
39 A ta měla sestru, jménem Mariji, kterážto seděci u noh Ježíšových, poslouchala slova jeho.
40 Ale Marta pečliva byla při mnohé službě Pánu. Kterážto přistoupivši, řekla:Pane, nemáš-liž o to péče, že sestra má nechala mne samé sloužiti? Protož rci jí, ať mi pomůž.
41 A odpověděv, řekl jí Ježíš:Marta, Marta, pečlivá jsi, a rmoutíš se při mnohých věcech.
42 Ale jednohoť jest potřebí. Mariať dobrou stránku vyvolila, kterážto nebude odjata od ní.
|
|