|
|
1. Samuelova 18. kapitola
1 I stalo se, že když přestal mluviti k Saulovi, duše Jonatova spojila se s duší Davidovou, tak že ho zamiloval Jonata jako sebe samého.
2 A tak Saul vzal jej k sobě toho dne, a nedopustil mu navrátiti se do domu otce jeho.
3 I učinil Jonata s Davidem smlouvu, proto že ho miloval jako duši svou.
4 A složiv Jonata s sebe plášť, kterýmž byl odín, dal jej Davidovi, i roucho své, až do meče svého, a až do lučiště svého, i do pasu svého.
5 Vycházel pak David, k čemuž ho koli posílal Saul, opatrně sobě počínaje. I ustanovil ho Saul nad vojáky, a líbil se všemu lidu, též i služebníkům Saulovým.
6 Stalo se pak, když se oni domů brali, a David též se navracoval od zabití Filistinského, že vyšly ženy z každého města Izraelského, zpívajíce a plésajíce, vstříc Saulovi králi s bubny, s veselím a s husličkami.
7 A prozpěvovaly jedny po druhých ženy ty, hrajíce, a řekly:Porazilť jest Saul svůj tisíc, ale David svých deset tisíců.
8 I rozhněval se Saul náramně, nebo nelíbila se mu ta řeč. Pročež řekl:Dali Davidovi deset tisíc, a mně dali toliko tisíc. Co mu ještě přes to přivlastní, leč království?
9 Protož Saul zlobivě hleděl na Davida od toho dne i vždycky.
10 Stalo se pak druhého dne, že duch Boží zlý napadl Saule, a prorokoval u prostřed domu svého, a David hral rukou svou jako i jindy vždycky. Saul pak měl kopí v ruce své.
11 I vyhodil Saul kopí,řka:Prohodím Davida až do stěny. Ale David uhnul se jemu po dvakrát.
12 A bál se Saul Davida, proto že Hospodin byl s ním, a od Saule odstoupil.
13 Protož vybyl ho Saul od sebe, a učinil jej sobě hejtmanem nad tisíci; kterýžto vycházel i vcházel před lidem.
14 David pak ve všech cestách svých opatrně sobě počínal, nebo Hospodin byl s ním.
15 A když to viděl Saul, že sobě velmi opatrně počíná, bál se ho.
16 Ale všecken Izrael i Juda miloval Davida, nebo vycházel i vcházel před nimi.
17 Tedy řekl Saul Davidovi:Aj, dceru svou starší Merob dámť za manželku, toliko mi buď muž silný, a veď boje Hospodinovy. (Saul pak myslil:Nechť neschází od mé ruky, ale od ruky Filistinských.)
18 I řekl David Saulovi:Kdo jsem já, a jakýž jest rod můj a čeled otce mého v Izraeli, abych byl zetěm královým?
19 I stalo se, že když již Merob dcera Saulova měla dána býti Davidovi, dána jest Adrielovi Molatitskému za manželku.
20 Milovala pak Míkol dcera Saulova Davida; což když oznámili Saulovi, líbilo se to jemu.
21 (Nebo řekl Saul:Dámť mu ji, aby mu byla osídlem, a aby proti němu byla ruka Filistinských.) A tak řekl Saul Davidovi:Po této druhé budeš mi již zetěm.
22 I rozkázal Saul služebníkům svým:Mluvte k Davidovi tajně, řkouce:Aj, libuje tě sobě král, a všickni služebníci jeho laskavi jsou na tebe; nyní tedy budiž zetěm královým.
23 A když mluvili služebníci Saulovi v uši Davidovy slova ta, odpověděl David:Zdaliž se vám malá věc zdá, býti zetěm královým? A já jsem člověk chudý a opovržený.
24 Tedy služebníci Saulovi oznámili jemu, řkouce:Taková slova mluvil David.
25 I řekl Saul:Takto rcete Davidovi:Není žádostiv král věna, toliko sto obřízek Filistinských, aby byla pomsta nad nepřátely královskými. (Saul pak to obmýšlel, aby David upadl v ruku Filistinských.)
26 Protož oznámili služebníci jeho Davidovi slova ta, a líbilo se to Davidovi, aby byl zetěm královým. Ještě se pak nebyli vyplnili dnové ti,
27 Když vstav David, odšel, on i muži jeho, a zbil z Filistinských dvě stě mužů, jejichž obřízky přinesl David, a z úplna je dali králi, aby byl zetěm královým. I dal jemu Saul Míkol dceru svou za manželku.
28 A vida Saul, nýbrž zkušené maje, že jest Hospodin s Davidem, a že Míkol dcera jeho miluje ho,
29 Ještě tím více Saul obával se Davida. I byl Saul nepřítelem Davidovým po všecky dny.
30 Vtrhovali pak do země knížata Filistinská; i bývalo, že kdyžkoli vycházeli, opatrněji sobě počínal David proti nim nade všecky služebníky Saulovy, pročež i jméno jeho bylo velmi slavné.
|
|